Nemocnice Písek, a.s.
Karla Čapka 589
397 01 Písek
Tel.: +420 382 772 111
IČO: 26095190

Mapa areálu

MapaMala


banner PACIENTI2019

 
  BannerINKONT

Komerční sdělení

 

Facebook50

V roce 2011 vyšla u příležitosti stoletého výročí nemocnice kniha o její historii.
Cena je 150,- Kč.
Je k dispozici v pokladně nemocnice v pracovní dny od 7:00 do 15:30 hodin.
Objednávky pro zaslání na dobírku: vyternova@nemopisek.cz

Před dvěma sty lety zřídili Písečtí první nemocnici a před sto lety byla zahájena výstavba současné nemocnice

Podobně jako v jiných městech nebyla až do  počátku19. století v Písku samostatná nemocnice. Teprve roku 1808 využili Písečtí objektu bývalé poustevny, nacházející se při vnější jižní zdi Svatotrojického hřbitova a zbudovali v něm tzv. lazaret. Jeho zřízení a následné fungování umožnila tzv. Nadace Dráchovská, vzniklá na základě testamentu Magdaleny Rublingerové, rozené Dráchovské, která již roku 1737 odkázala 12 strychů polí, z jejichž výnosu mělo být umožněno léčení osob zdejších i přivandrovalých až do uzdravení a v případě jejich úmrtí vystrojení pohřbu.

Lékařskou službu v lazaretu vykonával MUDr. Josef Deodat Stopper a ošetřovatelem nemocných byl ustanoven ženský krejčí Jan Valter mladší. Objekt měl čtyři klenuté místnosti – chodbu, kuchyni, obydlí ošetřovatele a poslední, největší byla přepážkou rozdělena na dvě světničky pro nemocné. V roce 1821 byl lazaret přístavbou západním směrem poněkud rozšířen a kapacita lůžek se zvýšila na osmnáct. Nicméně bylo to zařízení velmi ubohé, vlhké a navíc vchod a zároveň východ mělo do areálu hřbitova, což jistě případným nemocným na psychice nepřidalo.

První řádná nemocnice

Tyto důvody a přece jen určitý pokrok v sociální oblasti vedly obec píseckou ke zbudování nové nemocnice na místě bývalých pastoušek za tehdejší Budějovickou branou. Stavbu zahájili Písečtí v březnu 1848 a v únoru roku 1851 mohli přijímat první nemocné. Její zastavěná plocha činila 364 m2. Jednalo se o dvoupatrovou budovu, která měla klenuté sklepy se studnou na pitnou vodu. Přízemí sloužilo většinou pro technické zázemí – kuchyně, skladiště pro potraviny, koupelna, místnost pro šatstvo a prádlo, prádelna a žehlírna, místnost pro personál, byt správce. Zpočátku se zde nacházely i dvě světnice pro nemocné, později byly určeny k jiným účelům, jedna např. pro rentgenový přístroj zakoupený v roce 1905. Místnosti v prvním patře byly určené pro nemocné ženského pohlaví, později zde zřídili dva operační sály. Druhé patro bylo vyhrazeno mužským pacientům. Půda sloužila jako sušárna. Na dvoře nemocnice stála o samotě umrlčí komora a také malá místnost, zbudovaná v roce 1882, určená pro choromyslné. Nacházely se zde další přístavky, jako kolna, uhelna a později přistavěná prádelna. Až do roku 1888 zde působil pouze jeden lékař, od zmíněného roku měla nemocnice lékaře dva. Personál tvořil domovník, ošetřovatel mužů, kuchařka, ošetřovatelka žen a služka, která měla mimo jiné na starosti i praní prádla.  Původně zde bylo 25 lůžek, jejich počet se zvýšil po deseti letech na čtyřicet, pak na padesát, a konečně na 62 lůžek. Vybavení lékařskými nástroji bylo více než skrovné. V inventáři z konce 19. století je uveden např. 1 skalpel, 1 stříkačka cínová klystýrová, 1 stříbrný trokar, 2 křivé nůžky, 2 páradla, 2 ostré háky, 3 háky na tepny, 4 jehly k šití, pouzdro s nástroji k pitvání, 1 pilka, 2 ušní zrcátka, 1 teploměr, 1 nůž amputační dvojbřitý atd.

Zlepšení péče o pacienty

Situace v nemocnici se značně změnila příchodem nového primáře MUDr. Václava Šťastného v roce 1905. Počet personálu se zvýšil o čtyři osoby, nemocnice se počala vybavovat nástroji, přístroji a vůbec zdravotnickým materiálem a vedoucí lékař počal intenzívně poukazovat na neudržitelnost současného stavu. Také zájem o ošetření i hospitalizaci v nemocnici se zvýšil, především díky výborným referencím na nového lékaře a lůžka často nestačila. V lehčích případech leželi i dva nemocní na jednom lůžku, byly též pořízeny přistýlky. Navíc sousedé nemocnice z obou stran si počali písemně stěžovat na zápach z umrlčí komory, nebezpečné výkaly a také na časté noční záchvaty hospitalizovaných choromyslných. Podařilo se jim i zorganizovat několik podpisových akcí za vystavění nové nemocnice. Pod jeden takový protestní dopis se podepsalo na 250 osob, z nichž mnohé patřily k předním živnostníkům či inteligenci města.

Ostatně o potřebě nové nemocnice píše okresnímu výboru dávno před tím, již v listopadu 1893, starosta města Alois Pakeš. Nikdo se ale ke stavbě příliš neměl. Do situace se vložil Zemský výbor Království Českého a v polovině roku 1897 apeloval na město i okres, aby se na stavbě nemocnice domluvili, neboť zde jde především o lidskost a mravnost. V závěru prohlášení vyzývá okresní zastupitelstvo, aby se do stavby pustilo s tím, že se nabízí rok 1908 jako rok 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. A tak se také stalo.

Základní kamen byl položen 1. prosince

Ve schůzi okresního zastupitelstva 18. prosince 1905 byla zvolena komise, která měla vyhledat místo pro nemocnici a zajistit profinancování stavby. Místo bylo vybráno poměrně jednoduše, ke stavbě takového rozsahu se přímo nabízel nezastavěný jižní svah na jihozápadní periferii města poblíž městské obory, a to na parcelních číslech 1545/3, 1544/2, 1543/3, 1538/2 a 1540/2. Celková výměra všech pozemků byla 3, 76 hektaru. Okresní zastupitelstvo zmocnilo 9. dubna 1906 okresní výbor, aby koupil pozemky a dal zhotovit plány. Současně byl zaslán do různých měst podrobný tištěný dotazník s konkrétními otázkami na fungování tamních nemocnic. Odpověděla jich celá řada, např. Strakonice, Prachatice, Královské Vinohrady, Mladá Boleslav, Slaný, Volyně, Sušice, Benešov, Třebíč, Náchod aj.

Plány na základě píseckých požadavků vypracovalo Technické oddělení pro stavby pozemní Zemského výboru Království Českého. Pro dobrou informovanost veřejnosti byly vystaveny ve výkladu knihkupectví pana Podhajského. Na vypsané výběrové řízení přišlo 38 nabídek a 19. září 1908 byly vyhlášeny výsledky. Ku stavbě se spojili písečtí stavební podnikatelé František Machatý, Václav Hovorka, František Řeháček a Antonín Kalous, který byl také pověřen jednáním s úřady a zadavatelem stavby. Stavba spěchala, a tak hned 1. října byly zahájeny zemní práce – srovnání terénu a výkopy základů. O dva měsíce později, 1. prosince, došlo v rámci oslav 60. výročí panování císaře k položení základního kamene nemocnice. Přitom pronesl slavnostní řeč starosta okresu kníže Bedřich Schwarzenberk.

Kvalita díla byla ošetřena zvláštními smlouvami s podnikateli staveb, kteří se zavázali, že cihly dodají na stavbu jen nové, dobře vypálené a v předepsaných rozměrech, vápno obstarají v nejlepší jakosti, cement jen domácí, prostý všech příměsí, musí zvolna tvrdnout, písek říční i kopaný, bez hlinitých přísad. Pro práce betonové se směl použít jen praný říční písek. Byly dány i poměry při míchání vápenné kaše a písku při výrobě malty - pro zdivo 1:4, pro klenby 1:3 a pro omítky 1:2,5. Násypy pod podlahy musely být jen čisté a suché, bez všech vegetabilních součástí. Smlouvy obsahovaly i přesný popis jak má vypadat zdivo z lomového kamene, jak cihelné či betonové, jak klenební zdi cihlové, jak zdivo římsové. Omítka zdi měla být nanesena rovnoměrně na zeď a vrstvou štukovou na povrchu čistě uhlazena. Její maximální tloušťka má obnášet 2 centimetry, po dokonalém vyschnutí se omítka třikráte obílí. Podobně byly ošetřeny dlažby, krovy, krytina, jaké dřevo má přijít na lešení, dále kovářské, truhlářské, kamenické, klempířské, štukatérské, čalounické, pokrývačské, kamnářské, zámečnické, malířské či sklenářské práce atd atd. Vše bylo pečlivě podchyceno, za dodržování byli odpovědni dozorci stavby. Denní mzda zednického políra dle dochovaného výkazu prací při desetihodinové pracovní době činila 9 korun, denní mzda zedníka pak 3,50 K. Zednický učedník bral denně na stavbě písecké nemocnice 2,50 K, nádeník 2,60 K a přidavačka 2 koruny.

Areál tvořilo několik pavilonů

Nemocnice byla navržena jako systém několika budov. Jednalo se o pavilon pro vnitřní nemoci, pavilon chirurgický, administrativní budovu, hospodářskou budovu, pavilon pro infekční nemoci a konečně úmrlčí komoru s kaplí. První čtyři budovy stály na severní straně areálu a vzájemně měly být propojeny krytými chodbami. Zbylé dvě se nacházely na jižní straně. Mezi budovami byl zřízen park, na jižní straně pak zelinářská zahrada.

Administrativní budova byla jednopatrová stavba, v přízemí se nacházel vestibul a čekárna pro nemocné, ordinace, místnost pro práci s mikroskopem, lékárna, dále kancelář správce nemocnice, koupelna, pokoj pro primáře a byt domovníka, jenž měl dvě místnosti s příslušenstvím. V prvním patře našel umístění malý sál pro oční operace, dva pokoje pro nemocné a pokoj pro primáře (během výstavby nemocnice bylo toto oddělení nadstandardně domluveno, když přislíbil jednou měsíčně přijíždět operovat prof. Deyl z Prahy). Byla zde zřízena též malá lékařská knihovna, místnosti pro ošetřovatelky a koupelna. Původně zde mělo být zázemí pro milosrdné sestry s kaplí, ale nemocnice byla pro první léta zavedena na systém civilních ošetřovatelek.

Po pravé straně za administrativou situovali projektanti pavilon pro vnitřní nemoci – internu. V suterénu této jednopatrové budovy se nacházela kotelna pro centrální topení do litinových radiátorů, rozvedených do všech místností a chodeb. V přízemí bylo osm pokojů pro 26 pacientů mužského pohlaví. Pokoje byly zařízeny jednoduchými lůžky s drátěnými matracemi, na nichž položeny ještě žíněné matrace a prostěradla, každé lůžko mělo elektrický signální zvonek na přivolání ošetřovatelky. Osvětlení měly pokoje dvojí – obyčejnou žárovku a pak ještě speciální kouli pro noční tlumené světlo připomínající měsíc. Každý pokoj měl ventilátor pro výměnu vzduchu, a také umyvadlo s teplou i studenou vodou. V přízemí interny byla ještě místnost pro ošetřovatelku, malá kuchyňka, dvě koupelny a záchody. V prvním poschodí se nacházelo osm pokojů pro ženy (26 pacientek) a podobné vybavení jako v přízemí. V suterénu budovy stály tři kotle pro vytápění a jeden kotel vysokotlaký pro sterilizační stanici. Nechyběly tam ani parní a uhličité lázně se sprchami a odpočívárnou. Projektanti sem umístili také tři místnosti pro choromyslné, z nichž jedna obsahovala drátěnou postel s klecí. Byt s kuchyní a dvěma pokoji s příslušenstvím obýval strojník nemocnice.
Východně od interny byl zbudován rovněž jednopatrový pavilon chirurgický. Jeho přízemí obsahovalo 6 pokojů s 24 lůžky, místnost pro ošetřovatelku, dvě koupelny a sterilizační místnost. V další prostoře byl umístěn rentgenový přístroj, a pak se zde nacházely dva operační sály – septický a antiseptický. Nechyběl ani prostor pro denní pobyt pacientů. V prvním patře bylo umístěno pět pokojů s 19 lůžky, místnost pro ošetřovatelku, pokoj pro lékaře sekundáře, dvě koupelny, sterilizační stanice, místnost pro narkózu a aseptický operační sál. Chirurgický pavilon, stejně jako interní, měl v přízemí i prvním patře na jih obrácené otevřené verandy. Splachovací záchody všude byly samozřejmostí.

Na jižní straně nemocničního areálu, za pavilony chirurgickým a interním, stála přízemní budova hospodářská. V jejím levém traktu se nalézala prostorná kuchyně s velikým sporákem, kde bylo možno vařit pro 200 osob. Vedle kuchyně byla umývárna a místnost pro výdej jídla. Pravý trakt skrýval prádelnu, sušárnu, žehlírnu a mandl, dále místnost pro třídění a spravování prádla. V podkroví budovy měla pokoj kuchařka, v suterénu pak služky dvě místnosti a nacházela se zde lednice, do níž se dodával led.

Na jihozápadě periferie areálu se nacházel přízemní infekční pavilon. Měl tři trakty, jeden  zařízený pro pacienty na pozorování, dva pro různé infekční nemoci. Tato budova měla zvláštní izolaci, topení plášťovými kamny, která se obsluhovala zvenku, a speciální kanalizaci svedenou do žumpy, zatímco ostatní kanalizace byla zakončena biologickou čistící stanicí a ústila do běžné uliční kanalizace. Pavilon byl zařízen pro 24 nemocných a obsahoval 6 pokojů pro nemocné, dále 3 místnosti pro ošetřovatelky, 3 koupelny a 3 záchody. V suterénu byla umístěna úmrlčí komora pro zemřelé na infekční choroby, dále prádelna, žehlírna, sklad prádla, místnost pro přípravu vápenného mléka a desinfekční stanice.

Poslední budovou, stojící v jihovýchodní části areálu, byla přízemní úmrlčí komora s kaplí a pitevna.

Stavba nemocnice a její následné vybavení byly dokončeny počátkem června roku 1911 a 8. června došlo ke slavnostnímu otevření starostou okresu Dr. Bedřichem Schwarzenberkem a vysvěcení českobudějovickým biskupem Mons. Josefem Hůlkou. Nesla název „Všeobecná veřejná okresní nemocnice císaře a krále Františka Josefa I.“. Byla určena pro 130 nemocných, o něž se starali primář a operatér MUDr. Václav Šťastný, ordinář MUDr. Jaroslav Mácha a sekundář MUDr. Karel Kratochvíle. Personál dále tvořili správce areálu, domovník, strojník, sluha, osm ošetřovatelek a tři kuchařky. Náklad na nemocnici činil 815 tisíc korun.
V dalších letech se nemocnice stále rozrůstala, přibývaly pavilony, oddělení, lůžka,  přístrojové vybavení i personál.

PhDr. Jiří Prášek